Pošumavská obec ležící na vyvýšenině jihozápadním směrem od Volyně. Doložená první písemná zmínka je z 2. poloviny 14. století (r.1352), dle pověsti však již kolem r. 1012. V roce 1037 kníže Oldřich, když lovil ve zdejších lesích, byl napaden divokým kancem. Tehdy mu zachránil život mlýnský chasník Kocík a on mu z vděčnosti daroval místní tvrz v Dobrši. Kocové tu vládli do r.1616. Ve 14. století probíhalo ve zdejším kraji zakládání nových sídlišť. Původní prales byl vypálen a okolo potůčku s nynějším názvem Peklov vznikala sídla. Vesnice Dobrš se rozrůstala ve 13. století kolem tvrze Koců z Dobrše, opevněné vodním příkopem. Dobršské sídliště zasahuje svými počátky do ranného středověku. O tom svědčí dva románské kostely v mimořádně terénně pozoruhodné situaci. Tyto kostely jsou datovány pro svou formu do počátku 13. století. Strategická poloha obce Dobrš a zejména poloha kostelů je možným předpokladem pro existenci hradiště v těchto místech. Dobršská tvrz se nachází opodál nezvykle na počátku terénního úvalu pod horským hřebenem, což je z hlediska obrany obvykle nevýhodné. Lokalizace obou kostelů a tvrze zatím nelze spolehlivě vysvětlit, což je velmi nezvyklé. V obci se kromě zříceniny tvrze se zámeckým křídlem a hospodářskými budovami nachází další významné památkově chráněné objekty - farní kostel Zvěstování P. Marii, na návrší kaple sv. Jana a Pavla, vstupní renesanční brána do zámeckého areálu. Mezi další pozoruhodnosti patří např. budova fary a kaplička na cestě do Chvalšovic. Dobrš byla vždy významným regionálním a kulturním centrem. Okolní terén je velmi členitý. Turisticky je tato oblast velmi atraktivní. Krajina má velký půvab, je poměrně zalesněna, podél vodotečí a cest jsou aleje, četné remízky a rozptýlená zeleň, která předurčuje tomuto regionu Strakonicka velice kvalitní a milé přírodní prostředí. CHKO Šumava je vzdušnou čarou cca 15 km jihozápadně, v okolí je technická památka bývalé vápenky při silnici směrem na Vacov.