Na pozemku čp. 1020 stál původně monumentální novorenesanční dům s obrazárnou a luxusními byty devatenáctého století. V roce 1983 byl zbořen, aby uvolnil místo prvnímu domu z velkolepého plánu přestavby celého bloku ulic Na Florenci, kde od čtyřicátých let sídlila redakce ústředního listu strany a ve vnitrobloku jeho tiskárna, již však technicky nevyhovující. 

Už od konce padesátých let se uvažovalo s výstavbou nových ústředních tiskových podniků KSČ právě na tomto místě – v centru Prahy a v blízkosti dnešního Masarykova nádraží, na jehož pozemcích mělo vzniknout k tiskovému centru navazující kulturní středisko. Až ke konci let sedmdesátých se ale přistoupilo k projektu přestavění celé východní části ulice Na Florenci, kde moderní objekty měly nahradit i secesní domy hledící na viadukt magistrály a pokračovat i za oběma rohy, tedy směrem k dráze i do ulice Na Poříčí.

Foto z kolejiště Masarykova nádraží, rok 2008:

Projekt přestavby vypracoval podnik Chemoprojekt, urbanisticko-architektonická koncepce je dílem architekta Miroslava Koukolíka. Ústředním prvkem technické části tiskových závodů byla padesátimetrová dvorana, uložená asi deset metrů pod úroveň terénu. K ní navazovaly další prostory: pro uložení papíru, vzduchotechnická strojovna, sklady, energetické centrum, počítač pro sazbu písma a šedesátimetrové separační a expediční centrum, kam zajížděly nákladní automobily a odvážely noviny po celé republice.

Foto od Autobusového nádraží Florenc, 2010:

 Pohled z kolejiště Praha - Hlavní nádraží, 2007: 

Redakce a administrativa byly soustředěny ve východní (tedy směrem k nádraží orientované) osmipatrové budově, která jako hlavní konstrukční prvek využívala smíšený rámový skelet, skládající se ze sloupů, příčníků a stropních panelů, opláštění využívá betonu a tmavého determálního skla. Prostory pro styk s inzerenty a zákazníky byly v přízemí, v poschodí sídlily redakce, střechy měly být podle projektu zatravněné.

Foto z nástupiště vlakového Masarykova nádraží, 2010: 

Ulice Na Florenci, 2010:  

Nakonec došlo k výstavbě jen centrální budovy u nádraží a samotné tiskárny uvnitř bloku, navazující objekty se už nikdy nepostavily. I přes mohutnost a nepřehlédnutelnou monstróznost objektu (technologická věž, která z nejvyššího osmého poschodí ještě vysoko vystupuje, končí zhruba ve stejné úrovni, jako je Letenská pláň) je více než polovina veškeré vystavěné plochy soustředěna pod zem, což činilo projekt a i jeho uskutečněné torzo vskutku velkolepým. 

Paradoxem bylo, že ač nákladný, reprezentativní, a velkorysý plán se z velké části podařilo realizovat, tak si své slávy mnoho neužil. První výtisk novin z nové tiskárny dostali čtenáři 19. června 1989. O půl roku později už Rudé právo nikoho nezajímalo a ve své podobě hlásné trouby strany a vlády zaniklo. Nastupující deník Právo změnil nejen zaměření a složení redakce, ale i sídlo. Novináři zmizeli, rotačky utichly, objekt dnes patří realitní společnosti, které se ale evidentně nedaří najít nájemníky. Budova je dnes plnější azbestu než nájemníků.

Zdroj: http://paternoster.archii.cz/pn-rude-pravo.html

(Architekt ČSSR (roč. 36, rok 1977), Večerník Praha (červen 1989), Umělecké památky Prahy – Nové Město, Růžena Baťková a kol., Academia 1998, wikipedie.cz)

Stav 11. března 2012: 

Florentinum - počátek stavby, foto 19. prosince 2012: 

 Florentinum - 4. července 2013:

 Foto 21. prosince 2013, tramvajové koleje v ulici na Florenci po mnoha letech zmizely: 

V Praze v ulici Na Florenci byl otevřen devítipodlažní administrativní palác. Nová budova skupiny Penta Investments se stavěla rok a půl. Florentinum vyrostlo na místě bývalé Typografie, kde sídlil deník Rudé Právo. Stavbu za 5,5 miliardy korun navrhlo studio Cigler Marani Architects.

 Zdroj: http://bydleni.idnes.cz/florentinum-praha-03o-/architektura.aspx?c=A131220_171334_architektura_web