obec Vyšehořovice

Obec Vyšehořovice s částí Kozovazy leží v centru trojúhelníku měst Čelákovice - Úvaly - Český Brod, při dálnici D11 Praha - Hradec Králové.

Tato nevelká obec vešla do povědomí především odborné veřejnosti díky neobvyklé koncentraci architektonicky velmi zajímavých objektů, dnes už většinou dochovaných ve zříceninách. Nejstarším z nich je r, jehož zřícenina stojí vedle novějšího barokního kostela z let 1769-1770, současně s nímž vznikla barokní fara v jihovýchodní části návsi. Opodál stojí zřícenina zvonice, jež vyhořela společně s původním kostelem r. 1677. Opačné straně návsi dominuje rozlehlý areál bývalé tvrze z počátku 15. století, která byla zřejmě naposledy důkladně opravována na konci 16. století. V novější době vznikla na západním okraji obce pozdně secesní škola. Kostel se zvonicí odděluje od tvrze protáhlá náves, na níž stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1777.

Románsko-gotický kostel sv. Martina z konce 13. století

Původní jednolodní pozdně románský kostel z 2. poloviny 13. století (80. léta ?), postavený vyšehradskou kapitulou. Některé již nezjistitelné opravy se zřejmě vztahují k listině z roku 1329 (nalezené v oltáři při vyklízení kostela v roce 1769). V druhé polovbině 14. století až v první polovině 15. století byl kostel pozdněgoticky upraven a byla k němu přistavěna věž, dnes zachovaná v sousední stavbě nového barokního kostela. V této době bylo také v presbytáři proraženo jižní hrotité okno s neprofilovaným ostěním. V roce 1677 kostel vyhořel a až v roce 1769 bylo přistoupeno k odstranění částí vyhořelé stavby a výstavbě nového barokního kostela.

Dodnes se z původního kostela dochovaly zříceniny románsko-gotického presbytáře z řádkových kvádrů se střílnovým, raně gotickým hrotitým oknem s tesanými vinnými listmi v záklenku ve východní stěně, a se širším hrotitým oknem v jižní stěně. Jižní i severní stěna je lemována románským obloučkovým vlysem. Z původní stavby také pochází barokně upravená věž sousedního kostela, ve které se dochoval sedlový kamený portál z počátku 15. století.

Vnitřek presbytáře je sklenut těžkou křížovou klenbou bez žeber, triumfální oblouk je hrotitý, nasazený na patku, profilovanou obloukem a výžlabkem. Vedle nynějšího bohatě zdobeného sanktuaria se pod opadávající omítkou objevil pozůstatek výklenku, rámovaného kamenným ostěním ve tvaru hrotitého oblouku. Další původní výklenek, zakrytý kamennou deskou, se zachoval ve východní stěně presbyteria. Ve vrcholu východního štítu se také zachovala kamenná deska s vytesaným otvorem ve tvaru kříže, který osvětloval spolu s dalšími dvěma okénky půdní prostor.

Zříceniny pozdně gotické zvonice z počátku 15. století, upravené v 16. století. Zvonice vyhořela spolu s kostelem sv. Martina v roce 1677 a již nikdy nebyla obnovena.

Zbytek dvoupatrové kamenné věže z místního pískovce, prolomené velkými lomenými gotickými okny v 1. patře a doplněné renesanční atikou je jediný podobný typ zvonice v Čechách. Na stěnách jsou dochovány zbytky renesančních sgrafit. Atika byla dozděna z drobného kamene a členěna je lizénami. Z původní kamenické výzdoby se dochovala jedna pískovcová piniová šiška, volně ležící u psaty zvonice. Odvodnění střechy zajišťoval žlábek, ústící otvorem v jižní straně uprostřed. Ze stejného materiálu jako atika byl současně vyzděn sklep.

Vyšehořovice - tvrz

V druhé polovině 13. století při novém kolonizační vysazení vesnice vznikl poplužní dvůr s raně gotickou tvrzí, tvořenou vysokou hranolovou věží a opevněním. V průběhu 14. a 15. století (prokazatelně do roku 1410) na tvrzi sídlili vladykové z Vyšehořovic, kteří mají v erbu dubovou větev. Posledním majitelem byl Jan z Vyšehořovic, který majetek prodal Zikmundu Rokycanskému ze Starého Města pražského. Tento významný pražský měšťan a člen městské rady zahájil po roce 1410 velkolepou přestavbu tvrze, přičemž starý objekt zahrnul do nové podoby sídla.

Celá tvrz byla obehnána hradbou (32×43 m) s valy, přes které vedl padací most k impozantní bráně. Vlastní palác přiléhal k hradbě v zadní části, vedle volně stojící starší věže. Zikmund Rokycanský však zemřel dříve (1413), než byla přestavba tvrze dokončena a další zástavní majitelé v započatém díle již nepokračovali. Když roku 1547 připadly Vyšehořovice k přerovskému panství, byla tvrz naposledy důkladněji opravena. Po zasypání starého vodního příkopu byla zazděna gotická brána, do areálu byl prolomen nový vjezd a obvodové zdi byly zvýšeny.

V roce 1611 připadly Vyšehořovice trvale ke kounickému panstvím Rudolfa Trčky z Lípy a objekt tvrze je v následujících staletích využíván pouze k hospodářským účelům. V přízemí původní věže byla podle popisu z roku 1693 chována drůbež a v obou patrech paláce skladováno obilí. Od roku 1830 je tvrz ve zříceninách.

Z tvrze se zachovaly zbytky hranolové věže ze 13. století (odkryté archeologickým průzkumem), obvodová hradba s mladšími renesančními sýpkovými okny, palác z počátku 15. století a zbytky sgrafitové výzdoby ze 16. století. Současný vstup do paláce ze severu je proražen druhotně přes asymetricky umístěné obdélné okénko s okoseným pískovcovým ostěním. Dnes zřícená luneta zde byla vložena dodatečně. Protože zvláště v západní části je původní oblouk klenby ve směru křivosti ukončen poměrně přímo, lze se domnívat, že zde byl prostup pro schodiště do prvního patra, to zdůvodňuje i asymetrickou polohu okénka v severní stěně. Zdi, oddělující vstupní síň od místností stojí na klenbě sklepa.

Z téhož důvodu je i střední síň klenuta shodně s ostatními místnostmi, aby se tlaky přenášely přímo do obvodových zdí. Z bývalého prvního patra se zachovala část východní zdi. Dodnes je znatelný pozůstatek vstupu z paláce po můstku do prvního patra věže, který byl v jižní zdi paláce zachován ještě počátkem 20. stol. Západní zeď paláce je v prvním patře stejně silná jako hradba, ale její původní výšku převyšuje asi o 2 m. Zřetelně se tedy svojí silou odlišuje od renesanční nadezdívky. Ze střední chodby přízemi paláce se po zalomeném schodišti vchází do klenutého sklepa, kde je zachována studna. Osvětlení zajišťovala dvě okénka, z nichž si východní dodnes uchovalo kamenné ostění z jednoho kusu ve tvaru obdélníka naležato. Velké množství kamenných článků (stojek ostění, nadpraží i klenáků), druhotně použitých při opravě zbytků paláce ve 20. století a z velké části i volně ležících v areálu tvrze, svědčí o vysoké architektonické úrovni obytných prostor paláce i zcela zmizelé věže. V jižní stěně v úrovní přízemí se naproti paláci zachovalo střílnové okénko. Okénko sloužilo nejspíš k pozorování prostoru před hradbami směrem k návsi.