Dobrý den, poměrně často jezdím kolem chátrajícího rodného domku č.p. 178 v Michli. Díval jsem se do katastru, ale jako majitele jsem objevil 3 soukromé osoby, nikoliv městskou část, jak píšete na svých stránkách. Můžete údaj opravit ? A je nějaká šance, že by majitelé domek zrenovovali a uchovali jako památku na Jana Kubelíka ? Děkuji, Honza

Vážený pane Vrbecký,
velmi nerada bych Vás obtěžovala, ale snad Vám udělá radost alespoň trochu jako mne, že jsem se našla na jedné z Vašich úžasných fotografií. Ani nevím co mne to napadlo, ale zadala jsem na internetovém v yhledávači výraz Zátoň (obrázky). Jezdila jsem tam s rodiči jako dítě na dovolenou. Za čekárnou, hned z druhé strany nádražního domku čekárny jsme po čas dovolené bydleli. První, co mne tenkrát nadchlo byla čepice a plácačka výpravčího. "Vypravovala " jsem vlaky skoro každý den, jak jen to šlo, když jsme zrovna nechodili po kopcích... Fírové mi vozili třešně, turisté mě brali jako výbornou atrakci zastávky odkud začali stoupat do Boubínského pralesa, ale já svou funkci brala děsně vážně... bylo mi 11 let.... mašinky, tatínek, maminka, (byla zaměstnankyně tenkrát ČSD) pes, morče, výlety,... krásné dětství.... Skutečně mám velkou radost, že jsem po čtvrt století našla takovou krásnou vzpomínku... Dnes je mi 36 let. Láska k železnici mi zůstala a neustále kříží můj osud. I když maminka už nežije, můj druhý manžel je rovněž rodu "eisenbonského" (jeho tatínek pracoval na trati a maminka až do důchodu byla jako administrativní síla rovněž ve službách modré armády). Pochází také z hor, jen z druhého konce republiky - z Jeseníků). Máme spolu ani ne dvouměsíčního synka, ale můj starší (devítiletý)už rovněž zná (a má rád ) lokomotivy. Žijeme spolu v Plzni, já jsem tedy na mateřské dovolené, ale profesně se věnuji marketingu. .. I z toho důvodu se trochu potkávám s fotografickými pracemi (ale spíše jako zadavatel než jakofotograf - to spíše jen když není zbytí a je nutno zdokumentovat, chopím se, řekněme beze strachu, fotoaparátu sama.
Pane Vrbecký, ještě jednou díky za zachycení krásného okamžiku mého dětství.
Dáša Škarecká
mail:dasa@targeta.cz

Dobrý den pane Františku, ač pracuji nad účetní závěrkou, vždy při obědě si nahodile ťuknu na nějaké webové stránky a ejhle: byl jste pro mne na světě... fotečky máte nádherné, ale byly by ještě krásnější, kdybyste nefotil jen tuto melancholickou pravdu, ale třeba Krušné hory nebo mé rodné město Chomutov a v něm překrásné Kamencové jezero (další je už jen v Kalifornii a věřte jezdí sem mnoho "pražáků" herců a zpěváků (vstupné na celý den pouze 20 Kč s veškerým komfortem) a cizinců. Dále náš ojedinělý Lesopark hned vedle Kamencového jezera. Na tyto nádhery se mohu dívat ze svého balkónu v 16. patře nebo jsem přímo za 5 minut v této přírodě.
A co naše náměstí se dvěma nádhernými kostely. Bohužel celý národ nás spojuje s cikány a elektrárnami... nevadí. Ten, kdo sem zavítá, nechce věřit....kdy jste tu byl naposledy Vy? Z Prahy je to hodina jízdy
stále rovně. Tak se mějte hezky a foťte...snad ve Vašem fotoalbu jednou najdu i snímky o kterých jsem nyní psala. Zdraví Dana Němečková, ekonomka nádherného Gymnázia v Chomutově.