Jdi na obsah Jdi na menu

Podšafranické nezávislé divadlo

Praha, Roztylské náměstí, čtvrtek 25. listopadu 2010 v 19.30 hodin

Naši zemřelí, jak často čteme na hřbitovech, nám připomínají pomíjejícnost pozemského života slovy: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“ Svatí, kteří jsou již u Boha, nás oslovují podobně: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, musíte být i vy!“

Divadelní hra Miloše Doležala Zátopa aneb Co jsme my, byli jste i vy byla k vidění v suterénu pražského spořilovského kostela a sál byl plný lidí platících dobrovolné vstupné. Skvělá hra, skvělé herecké výkony a skvělí diváci - prostě pohoda, jak to už při těchto nekomerčních záležitostech bývá.

dsc_6190.jpg

Příběh obce z 20. století (první republika, válka, násilná kolektivizace) malé vysočinské obce, která musela v 70. letech ustoupit přehradní vodě Želivky. Pestré děje (davové scény i intimní dialogy), pitoreskní (mluvící pes), temné i charakterní postavy a různá prostředí (náves, holičství, hřbitov, hospoda) tvoří základní půdorys celé hry, ve které vystupuje na pětadvacet herců a živá kapela,“ přibližuje Miloš Doležal, jeden z členů Podšafranického nezávislého divadla. Představení, jehož Režisérkou představení je profesionální herečka Jana Franková.

dsc_6191.jpg

dsc_6200.jpg


Lze se domnívat, že osud obce ztvárněný ve hře je nápadně podobný  Želivkou zatopenému městečku Zahrádka. V roce 1920 měla Zahrádka 1187 obyvatel, kteří žili v 161 domě. Byl zde obecní úřad, pošta, četnická stanice, obecní knihovna, farní úřad. Již před tím, v roce 1919, byla založena silná tělocvičná jednota Sokol, prostřednictvím které se hrála i divadla, pořádaly zábavy a přednášky.
z-s-malastrana.jpgZa první republiky byly v Zahrádce kromě jiného dva mlýny a strojnická dílna Václava Fialky, malá cementárna a pobočný závod stavební firmy Františka Vorlíčka z Ledče nad Sázavou.
Se životem v Zahrádce je od roku 1940 spojeno působení kněze Josefa Toufara. Ten zde v roce 1945 obnovil Sdružení katolické mládeže, ve kterém bylo asi tři sta lidí. Pro svůj vliv však musel po únoru 1948 ze Zahrádky odejít. Byl přeložen do Číhoště a o dva roky později je v souvislosti s "Číhošťským zázrakem" umučen státní mocí.
Za druhé světové války bylo mnoho místních lidí nasazeno na nucené práce v Německu. Do koncentračního tábora bylo odvezeno čtrnáct občanů židovského vyznání. Domů se vrátili pouze čtyři z nich. Zatčeno bylo i několik zahrádeckých občanů.
Po válce založili bratří Fialkové malou továrnu na výrobu mlátiček. Po znárodnění se továrna stala pobočným závodem ledečského Kovofiniše. Závod zanikl až při likvidaci městečka. V poválečné době byla v Zahrádce zřízena devítileté škola, mateřská škola, postavena sokolovna, do provozu uvedeno místní kino a rozšířeno autobusové spojení do Zruče nad Sázavou a Dolních Kralovic. Byla vybudována kanalizace a provedena úprava ulic a náměstí.
Zemědělci byli nuceni vstoupit do JZD v roce 1949. Po čtyřech letech je však družstvo rozpuštěno. Nové větší družstvo vzniká v roce 1958, od ledna 1964 do zániku městečka a částečně až do devadesátých let je spravováno státními statky.
Na přelomu sedmdesátých let dochází po osmi stech letech existence Zahrádky k osudovému zlomu. Usnesením vlády z 27. 8. 1969 bylo rozhodnuto o likvidaci městečka, které leželo v zátopové oblasti nově budované přehrady na Želivce u Švihova. Přehrada byla určena jako zdroj pitné vody pro Prahu, Ledeč nad Sázavou, Světlou nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Pelhřimov a pro další obce v okolí.
z-s-nam.jpgV této době je v Zahrádce zdravotnické středisko s praktickým lékařem a dentistou, pošta, spořitelna, stanice VB, prodejna průmyslového zboží, potravin, zeleniny, prodejna textilu, drogerie, mlékárna, cukrárna, řeznictví, opravna obuvi, kadeřnictví, holičství, dvě pohostinství s možností ubytování, sběrna čistírny šatstva, benzinové čerpadlo, kulturní a společenský sál, hřiště, kino, škola a mateřská školka, obecní knihovna, z řemeslníků 1 kovář, 2 krejčí,
1 truhlář a 1 kolář. Městský vodovod je zde od roku 1932.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům začalo městečko pomalu mizet a přeměňovat se ve n_kostel_pres_reku.jpgzbořeniště. Likvidace byla ukončena v roce 1976. Dodnes zde zůstal pouze kostel, zasvěcený svatému Vítu, a socha Bolestné Panny Marie na bývalém náměstí. Sochu vytvořil v roce 1738 pardubický sochař a řezbář Jakub Teplý.
Zbyla zde i kamenná kašna, postavená v roce 1886. Pomník padlým z první světové války, který byl rovněž postaven na náměstí v roce 1933, je přenesen na zdejší hřbitov. Ten je stále přístupný, ale je zde zákaz pohřbívání.
Většina obyvatel Zahrádky se přestěhovala do okolních měst, mnozí jsou roztroušeni po celé republice /Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Zruč nad Sázavou, Humpolec, Dolní Kralovice, Trhový Štěpánov, Vlašim, Benešov, Praha, a další/. Dodnes však na své rodiště s láskou vzpomínají.

Z textu Františka Plevy "TOULKY VRCHOVINOU",
z alba oddílu SOKOL v Zahrádce,
z rozhovoru Miloše Doležala s J. Bělohradským, zahrádeckým kostelníkem.
www.infohumpolec.cz/zahradka

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Hedvika Krucká rozená Proňková Dolní Paseky - Zahrádka

17. 5. 2012 20:37

Moc dobře jsem Zahrádku znala, vždyť jsem tam chodila 9 let do školy. Moc velká škoda, že musela ustoupit rozhodnutí někoho a zničeno bylo vše. Při čekání na autobus jsme trávili čas na náměstí u sochy nebo pár metrů níž u kašny v parku. Jen těch obchodů, když půjdu odspodu, řeznictví, pekařství, hostinec, textil, potraviny, elektra, obuv, drogerie, 2 hotely, kino, pošta, holič, zdravotní středisko, zelenina, cukrárna, nahoře pak sokolovna s velkým hřištěm, krejčí a švadleny, tam bylo všechno, obuvník, je mi dnes přes 50 let, stále mě to vše dojímá, že se nic nezachovalo.
Domů ze školy jsem chodila také pěšky kolem továrny Kovofiniš, u řeky byly budovy JZD později Státního statku, v Kozí ulici kovář opravoval koňům kopyta, zkratkou přes Podzámeckou ulici se přešlo ke školnímu pozemku za Kovofinišem a odtud to bylo už kousek k nám do Dolních Pasek.
V zimě jsme využívali zimní stadion za mostem, po kterém vedla silnice na Snět a Ježov a k pahorku Kotrbejk. U řeky mlýn a řeka s překrásnými zákoutími.
Pod Dolními Pasekami vedla cesta na Hamry, kde byl zřízen pionýrský tábor a kousek dál směrem ke Kožlí, Kobylák a Tomkův mlýn. Všude moc krásně, škoda, že je to pryč.