Praha, Roztylské náměstí, čtvrtek 25. listopadu 2010 v 19.30 hodin

Naši zemřelí, jak často čteme na hřbitovech, nám připomínají pomíjejícnost pozemského života slovy: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy.“ Svatí, kteří jsou již u Boha, nás oslovují podobně: „Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, musíte být i vy!“

Divadelní hra Miloše Doležala Zátopa aneb Co jsme my, byli jste i vy byla k vidění v suterénu pražského spořilovského kostela a sál byl plný lidí platících dobrovolné vstupné. Skvělá hra, skvělé herecké výkony a skvělí diváci - prostě pohoda, jak to už při těchto nekomerčních záležitostech bývá.

Příběh obce z 20. století (první republika, válka, násilná kolektivizace) malé vysočinské obce, která musela v 70. letech ustoupit přehradní vodě Želivky. Pestré děje (davové scény i intimní dialogy), pitoreskní (mluvící pes), temné i charakterní postavy a různá prostředí (náves, holičství, hřbitov, hospoda) tvoří základní půdorys celé hry, ve které vystupuje na pětadvacet herců a živá kapela,“ přibližuje Miloš Doležal, jeden z členů Podšafranického nezávislého divadla. Představení, jehož Režisérkou představení je profesionální herečka Jana Franková.

Lze se domnívat, že osud obce ztvárněný ve hře je nápadně podobný  Želivkou zatopenému městečku Zahrádka. V roce 1920 měla Zahrádka 1187 obyvatel, kteří žili v 161 domě. Byl zde obecní úřad, pošta, četnická stanice, obecní knihovna, farní úřad. Již před tím, v roce 1919, byla založena silná tělocvičná jednota Sokol, prostřednictvím které se hrála i divadla, pořádaly zábavy a přednášky.
Za první republiky byly v Zahrádce kromě jiného dva mlýny a strojnická dílna Václava Fialky, malá cementárna a pobočný závod stavební firmy Františka Vorlíčka z Ledče nad Sázavou.
Se životem v Zahrádce je od roku 1940 spojeno působení kněze Josefa Toufara. Ten zde v roce 1945 obnovil Sdružení katolické mládeže, ve kterém bylo asi tři sta lidí. Pro svůj vliv však musel po únoru 1948 ze Zahrádky odejít. Byl přeložen do Číhoště a o dva roky později je v souvislosti s "Číhošťským zázrakem" umučen státní mocí.
Za druhé světové války bylo mnoho místních lidí nasazeno na nucené práce v Německu. Do koncentračního tábora bylo odvezeno čtrnáct občanů židovského vyznání. Domů se vrátili pouze čtyři z nich. Zatčeno bylo i několik zahrádeckých občanů.
Po válce založili bratří Fialkové malou továrnu na výrobu mlátiček. Po znárodnění se továrna stala pobočným závodem ledečského Kovofiniše. Závod zanikl až při likvidaci městečka. V poválečné době byla v Zahrádce zřízena devítileté škola, mateřská škola, postavena sokolovna, do provozu uvedeno místní kino a rozšířeno autobusové spojení do Zruče nad Sázavou a Dolních Kralovic. Byla vybudována kanalizace a provedena úprava ulic a náměstí.
Zemědělci byli nuceni vstoupit do JZD v roce 1949. Po čtyřech letech je však družstvo rozpuštěno. Nové větší družstvo vzniká v roce 1958, od ledna 1964 do zániku městečka a částečně až do devadesátých let je spravováno státními statky.
Na přelomu sedmdesátých let dochází po osmi stech letech existence Zahrádky k osudovému zlomu. Usnesením vlády z 27. 8. 1969 bylo rozhodnuto o likvidaci městečka, které leželo v zátopové oblasti nově budované přehrady na Želivce u Švihova. Přehrada byla určena jako zdroj pitné vody pro Prahu, Ledeč nad Sázavou, Světlou nad Sázavou, Havlíčkův Brod, Pelhřimov a pro další obce v okolí.
V této době je v Zahrádce zdravotnické středisko s praktickým lékařem a dentistou, pošta, spořitelna, stanice VB, prodejna průmyslového zboží, potravin, zeleniny, prodejna textilu, drogerie, mlékárna, cukrárna, řeznictví, opravna obuvi, kadeřnictví, holičství, dvě pohostinství s možností ubytování, sběrna čistírny šatstva, benzinové čerpadlo, kulturní a společenský sál, hřiště, kino, škola a mateřská školka, obecní knihovna, z řemeslníků 1 kovář, 2 krejčí,
1 truhlář a 1 kolář. Městský vodovod je zde od roku 1932.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům začalo městečko pomalu mizet a přeměňovat se ve zbořeniště. Likvidace byla ukončena v roce 1976. Dodnes zde zůstal pouze kostel, zasvěcený svatému Vítu, a socha Bolestné Panny Marie na bývalém náměstí. Sochu vytvořil v roce 1738 pardubický sochař a řezbář Jakub Teplý.
Zbyla zde i kamenná kašna, postavená v roce 1886. Pomník padlým z první světové války, který byl rovněž postaven na náměstí v roce 1933, je přenesen na zdejší hřbitov. Ten je stále přístupný, ale je zde zákaz pohřbívání.
Většina obyvatel Zahrádky se přestěhovala do okolních měst, mnozí jsou roztroušeni po celé republice /Ledeč nad Sázavou, Světlá nad Sázavou, Zruč nad Sázavou, Humpolec, Dolní Kralovice, Trhový Štěpánov, Vlašim, Benešov, Praha, a další/. Dodnes však na své rodiště s láskou vzpomínají.

Z textu Františka Plevy "TOULKY VRCHOVINOU",
z alba oddílu SOKOL v Zahrádce,
z rozhovoru Miloše Doležala s J. Bělohradským, zahrádeckým kostelníkem.
www.infohumpolec.cz/zahradka